Každý má své sny a svá přání. Mým jedním z největších snů byla Hailinka. Od té doby, co jsem se do pyrenějáčků bezmezně zamilovala, nešlo to jinak a moc jsem si přála jednoho ztřeštěného psíka. Tento sen se splnil a Hailinka je, přinejmenším pro mě, tím nejúžasnějším psem (samozřejmě společně s Trickinkou. Ale každá z nich je úplně jiná...). A mým agilitním přáním bylo zúčastnit se EOJka, zažít to na vlastní kůži...Když se minulý rok, mé přání, po čtyřech letech, stalo skutečností, nemohla jsem tomu uvěřit!!! "Opravdu zjistím, jaké to je?" Nešlo mi o nějaký "úspěch", jen jsem to zkrátka chtěla prožít a přišlo mi neuvěřitelné, že právě s tím líným pejskem, který byl na našich prvních kvalifikačkách diskvalifikovaný za čas, se podíváme na tak veliké, prestižní, ale především výjimečné závody !!! Letos jsem na nějakou kvalifikaci raději moc nepomýšlela, přeci jen jsem si byla vědoma toho, že Hailinka je mladá a nezkušená a naopak Trickinka již trochu dáma v letech.... A tak jsem si z toho dělala legraci a běhaly jsme ze všech sil, až jsme si nakonec tu kvalifikaci vyběhaly !!! :) Den po juniorském soustředění Tricki napadl německý ovčák. Převálcoval ji a trochu kousnul. Tricki kulhala a hlavně ji to psychicky úplně rozhodilo. Seděla v koutě a jen tupě zírala a celý den se klepala. Jen z pohledu na ní mi bylo mizerně.... Po týdnu kulhání vcelku přešlo a mi šly ke Katce Plačkové (i s Hailinkou ). Ta jí rovnala a rovnala, divila se, že vůbec muže běhat a jen zadním nohám se věnovala téměř tři-čtvrtě hodiny. Hailinka mi zlepšila náladu. Byla tam poprvé, ale chovala se téměř profesionálně a hlavně kromě dvou lehce vybočených obratlů na páteři a zablokovaném krku ( to měla asi také kvůli NO, když se vyvlíkla z obojku, jak se bála) byla v pořádku. Týden na to, byla Trickinka na fyzioterapii znova.A vypadala již mnohem lépe :) A konečně odjíždíme na Slovensko !!!! Z cesty autobusem jsem měla trochu obavy. Ale Hailey se chovala jak ostřílená cestovatelka!!! Celou cestu proležela, nebo dokonce prospala :) Zatímco já na spánek opravdu čas neměla. Přestože jsem vstávala už někdy v půl páté a šla spát o půlnoci, usnout prostě nešlo. Musíte si povídat! Nejlepší byla malá Anička Dušánková. Nejprve se mě prý bála a když se dozvěděla, že spolu běháme ve družstvu, tak chtěla běhat s Bárou Štachovou a se mnou prý v žádném případě. Postupem času to ale dopadlo tak, že se mnou chtěla být dokonce i na pokoji. Tak jsem se jí zeptala s kým je ona. A Anička jen se znechucením na tváři ukázala na Báru Štachovou a řekla: " S tou...." No prostě Anička :) Po příjezdu jsme šli rovnou na veterinární přejímku, ale všichni jsme tam děsně trpěli, protože se nám chtělo šíleně čůrat. Bylo to opravdu mučení. Po přejímce nás čekalo asi půl hodinové čekání a lehce zběsilý trénink. Hailey mě překvapila, jak se dokázala uklidnit a zatímco jsem jí hladila, ona usnula v rušné hale se spoustou lidí a psů okolo !!! Na trénink jsme se rozdělili po dvojicích a každá dvojice měla 2x1 minutu na parkuru. S Tricki to bylo v pohodě, Ale s Hailey mi to moc nevyhovovalo. Pak už nás čekalo jen stěhování na hotel. Ačkoli to byl čtyřhvězdičkový hotel, dýchat se v něm nedalo. S Barčou jsme měly to štěstí, že jako málokomu byl na pokoji k dispozici větrák, který běžel i přes noc. No nechtěla bych vidět účet za elektřinu... Večeři jsem dostala na potřetí. Dobře, vegetariánské bezlepkové je už až moc požadavků. Ale nic na tom nemění, že jídlo nebylo nic extra, ovšem když máte hlad a dobrou společnost kolem sebe, sníte téměř vše :) Abychom byli za pořádné krasavice a vlastenky v jednom, tak nám Janča Mikulová nalakovala v českých barvách nehty. Opravdu jsem uvítala umístění hotelu. Měli jsme možnost psy při venčení pustit z vodítka a ke všemu vidět "moře". Pátek Přestože jsme byly s Bárou natěšené, přišli jsme do autobusu pozdě. .Stejný scénář se opakoval i v sobotu, s tím rozdílem, že jsme si myslely, že děláme vše pro včasný příchod. Až v neděly se nám to podařilo. Lepší pozdě, než nikdy :) Na zahájení jsem psy nebrala. S Tricki je téměř nereálné běhat na vodítku a Hailinku jsem nechtěla moc vystresovat. Kromě pokřiků všech zemí, nebylo na zahájení nic slyšet. Ale člověk má tak jako tak takový zvláštní, ale příjemný pocit. Čekal nás jediný běh a to jumping družstev. Parkur se mi docela líbil, ikdyž jsem hodně dlouho váhala, jak jít s Hailey pasáž u slaomu,´. nakonec jsem se rozhodla, že ji musím věřit a dopadlo to nad moje očekávání. Lépe řečeno, málem jsem se na parkuru začala kochat její šikovností. Tricki i Hailey zaběhly čistě. Hailinka navíc ve velmi dobrém čase a v individuálním hodnocení skončila 8./254 psů. A to by se ještě našly rezervy, hlavně ve mně :D :P Trikinčino družstvo s názvem Czech red team (Anička Dušánková+Jamie, Péťa Vydrová+Ený, Kačka Drnková+Boggie a já s Tricki) s jednou z nejmladších a možná úplně nejmladší závodnicí (Je trošku paradox, že je dokonce mladší jak Tricki), skončilo na 16.místě z 67 družstev s jednou započítanou chybou. A Hailinky družstvo Czech medium 2 (Bára Lahovská+Clea, Zdeněk Smrček+ Casík, Martin Jánoš+ Arísek a já s Hailey) se s třemi čistými běhy dlouho drželo na druhém místě. Poté nás posunuli o jedno místo dolu Rusáci. Říkali jsme si, proč zrovna oni.... :-D Nesympatie k ruským závodníkům se zvyšovali, ale oprávněně. Nejenže si nefandí a tváří se pořád vážně, jsou ke psům fakt hnusný. Hlavně jeden kluk s borderkou, kterou dotáhl na vyhlášení po zadních. Protože ji škrtil za obojek tak, že přední nohy měla ve vzduchu. A tak to vypadalo i na stupních.... Nebudu si znovu kazit náladu a radši napíšu, že Češi jsou prostě nejlepší !!! :) My jsme skončili třetí a za námi na čtvrtém a pátém místě také kralovali Češi. Původně jsme sice plánovali, že odvedeme psy do nedalekého hotelu, aby měli klid. Ale nakonec se ukázalo, že v hale je líp. Po doběhání dětí (nejvíc mě potěšilo, že v largich vyhrál NO) a vyhlášení, jsme zase odjeli na hotel. Jo a Češi brali 3. místo i ve družstvech large a v jumpingu large dětí. Sobota Nervozní jsem byla už od rána. Což nebývám. Nebo spíš jsem byla plná očekávání, ale chuť k jídlu jsem opravdu neměla. Na rozdíl od Hailinky, která v pátek večer sežrala na co přišla - piškoty a kukuřičné chlebíčky. Zkrátka mě nenapadlo, že si otevře kufr. A v sobotu ráno pro jistotu překontrolovala odpadkový koš. Nejprve jsem běžela s Trickinkou jumping jednotlivců, kde nepochopitelně vynechala poslední dvě branky ve slalomu, ale jinak jsme si to opravdu užily. Již při přestavbě na jumping medium jsem doufala v něco běhavého, to se mi splnilo, ovšem Hailince se moc běžet nechtělo. Už na startu nebyla ve své kůži. A já, jak jsem ji chtěla povzbudit, pořádně jsem neukázala na dvojku a šup už zaběhla do tunelu a byl z toho disk. Celou dobu běhu, jsem cítila, že jí táhnu, že neběží sama. U slalomu jsme také měly nějaká ta nedorozumění. V cíli jsme si pořádně pohrály - hrála si na závodech, to jsem brala jako vele úspěch !!! A já byla v klidu, dokud jsem neviděla video a nezjistila, že jsem to fakt zvorala. No ale snažila jsem se to hodit za hlavu. A navíc Bára s Bredem Dredem zaběhli krásně a dokonce na druhé místo. Těm jsem to fakt přála!!! Už při přestavbě na agility družstev se mi parkur nelíbil, Malý vzdálenosti a takový celkově divný. Největší problém byla pasáž tří skoček. S Tricki jsem si říkala, že ty dvoje záda zvládnu, ale u Hailey mi přišlo nejlepší podtočení pod rukou. Ovšem Adriana mi řekla, že to máme až moc dobře rozběhnuté na to, abych se o něco takového pokoušela a tak jsem si řekla, že ty záda zkrátka stihnu. Po prohlídkách nám bylo řečeno, že jsme moc dobří a do prvního českého družstva tím pádem zbývají tři hodiny. Ani nevím, co jsem mezitím dělala, ale už šlo na řadu Trickinky družstvo. Čekali jsme u parkuru šíleně dlouho a ona se asi trochu přehřála. Pak ovšem Péťa i Káťa daly čistý běh. S Tricki jsme startovaly v našem družstvu poslední, což mi vyhovuje. Běžely jsme a běžely až zbývaly tři překážky do cíle. V tom Tricki zaběhla do tunelu místo na kladinu. Ozval se výkřik davu :D a já se chytla za hlavu. Ovšem nechtěla jsem to Trickince dát najevo a nějak jsme doběhly do cíle. Tady jsem si ověřila, že letošní vedení repre je úžasný. Žádný výčitky, naopak mě úplně překvapilo, když jsem slyšela, že běžela krásně, a taky běžela !!! Jenže pak jsem viděla holky, jak v hloučku sedí a brečí a mě jich začalo být strašně líto a také jsem si začala uvědomovat, že Trickinka prostě stárne, hluchne, protože tohle uměla i jen na samostatný slovní povel...A neudržela jsem se a tak jsme všechny brečely. A pak mě úplně odrovnalo, když se Tricinka v mé náruči počůrala a vůbec o tom nevěděla. Hrozně jsem se o ní bála.... A to musím znovu a znovu děkovat Péťě, její mamce, Kačce a Lucce, že mi nic nevyčítaly, naopak mě utěšovaly, se slovy, že je Tricki v pořádku a ať ten disk hodím za hlavu a soustředím se jen na Hailinku, protože to je teď důležitější. A stalo se. Chtěla jsem k parkuru jít, co nejpozději kvůli hluku. A když už zbývalo jen pár psů do našeho startu, byla jsem tak nervní, že jsem ani na parkur nechtěla. Nevěděla jsem, jak doběhl Zdenda a Bára, jen jsem slyšela jásot. To už jsem stála s Hailnkou v náručí u první skočky, nervozní, ale zároveň soustředěná jako nikdy. ( i teď když to píšu, padá na mě znovu nervozita). Běžely jsme, najednou dělám podtočení pod rukou místo zad a ono to vychází, běžíme dál, zbývá už jen rozlišovačka a Hailey běží po kladině. Poslední dvě skočky do cíle. A jsme tam, máme to čistě a já měla pocit, jako by mi někdo vyrazil dech a jen nevěřícně jsem si hrála s Hailnkou. Pořád mi nedocházelo, že jsme to dokázaly!!! To už dobíhal Martin s Arískem a čistě! Ptám se, jak naše družstvo doběhlo - máme tři čistý běhy !!! Běžel ruský tým a kazí to, pak již jen Němci a zase slyším, že se jim to nevyvedlo. Všichni nám gratulují radují se a tvrdí, že jsme vyhrály, já tomu ovšem nevěřím, spíš nechci uvěřit. Až najednou už je to černé na bílém. Všichni skandují, oslavují. Se všemi se objímáme a já jen tisknu k sobě Hailinku..... Po rychlé večeří nás čekala party, nejprve se nám tam nechtělo, ale nakonec jsme si to užili. A hlavně se začínala objevovat určitá euforie ze všeho, alespoň u mě :) Neděle Po 4,5 hodinách spánku nás čekal poslední den. Jen finálové běhy jednotlivců, já narozdíl od jiných, mohla být v klidu. Opravdu jsme si to šly "jen" užít. Tricki i Hailey běžely krásně. Tricki líp, až na oblouky mám opravdu radost. Taky oba parkury stavěl ten nejlepší rozhodčí z celých závodů - Rolli Schiltz, má pyrenějáky a řekl o Hailince, že je hezká. Stejně jako ještě jedna Angličanka a Lucemburčanka, která si jí dokonco přišla vyfotit. Hailey nedala zónu na áčku, není divu, tohle bylo pro ni fakt těžký, ale udělal krásnou houpačku. Pak už jsem mohla jen fandit a fandit. A radovat se, taky bylo z čeho, protože v juniorech small i medium byl vítěz z Česka!!! Po nekonečném čekání na vyhlašování, to přišlo. Skandování, zpívání, běhání. A hlavně šílený vedro a dusno v hale. Ale dalo se to přežít. Když přišla chvilka slávy pro naše družstvo a rozdávaly se poháry, Rolli zase odstrčil ostatní rozhodčí a po minulém "Pyrshep power" , řekl: " Pyrshep is mine!" Zkrátka lidi od pyrenějáků jsou jedna velká rodina :). Čekala nás již jen cesta domů a spousta zpívání. V Bratislavě jsme se stavili v Mekáči a bylo nám řečeno, že jde vše na účet Klubu. Já, se svým jedním zahradním salátem, jsem mu asi peněženku moc neprovětrala, Ale jak jsem byla unavená, nejprve jsem se zeptala: " Myslíte, že mi dají salát bez zeleniny ? " Někteří se oddělili, ale po cestě se pořád zpívalo. Postupně všichni usínali a vzhůru zůstala jen Péťa a Kája a já. A tak jsme si povídaly, až jsme po druhé hodině ráno dorazili do Prahy. Nechtělo se mi domu a hlavně nechci být tak stará !!! Mám spousty a spousty nezapomenutelných zážitků a hromadu krásně prožitých chvil!!! Všem, co se podíleli na tak úžasných čtyřech dnech prázdnin moc děkuju!!!!! A děkuju Trickince s Hailinkou za to, že jsou. Ale to, jak je mám ráda, neovlivňují žádné poháry! Každý den se jim snažím dát, co nejvíc najevo, jak jsou úžasné !!!! foto: Lenka Dušánková, Dog world photo, Jindřich Vydra, Adéla Klepalová, já
0 Comments
Leave a Reply. |
Author
Archives
October 2019
Categories
All
|